hřib satan

Praktičtí houbaři u nás moc nerozlišují jednotlivé druhy hřibů od sebe, nebo pokud, tak si je škatulkují do různých vlastních kategorií a subkategorií, například pravák, modrák, bílej hřib ...

hřib satan - síťka na třeni a póry (foto Herom)

Hřibů a hřibovitých hub obecně se na našem území dá nalézt docela slušný počet druhů a v rámci evropy se ten počet ještě zvyšuje. Některé druhy lze na našem území nalézt od nížin až do hor, jiné si libují hlavně v nížinách. Záleží také na biotopu, jsou druhy hřibů, které nalezneme víceméně pod jakýmkoliv stromem a druhy, které jsou vybíravé a vážou se (tvoří mykorhizu) pouze na vybrané druhy či rody stromů.

V prvním dílu (Poznáváme naše hřiby - kovář, koloděj) tohoto seriálu o našich hřibech jsme se zajímali o hřib koloděj a hřib kovář. Okrajově jsme se v něm zmínili také o hřibu polosíťkovaném, hřibu quéletově a hřibu kříšti. V druhém dílu (Poznávame naše hřiby - hřib kříšť) jsme se na poslední zmiňovaný, tedy hřib kříšť podívali důkladněji. Dnes se podíváme na jemu trochu podobný a s ním občas zaměňovaný hřib satan.

hřib satan - detail ústí rourek starší plodnice

Hřib satan je krásný hřib nížinných listnatých lesů s teplomilnou květenou. V lidovém názvosloví ovšem panuje trochu nepořádek, neb označení satan či satanáš se vžilo pro zcela jiný hřib, konkrétně pro hřib žlučník. Pro některé čtenáře bude tedy tento článek trochu překvapením, když zjistí, že hřib satan je opravdu něco jiného, než co jsou satanem už leta zvyklí nazývat.

hřib žlučník

Hodně se o hřibu satanu zmiňuji v jiném z článků, konkrétně v článku Naše jedovaté hřiby. Právě hřib satan je totiž naším nejjedovatějším hřibem. Sice i z něj se tepelnou úpravou jedovaté, takzvaně termolabilní látky vytrácejí, ale k jejich opravdu spolehlivému odstranění by bylo třeba jej vařit alespoň 30-40 minut. Co z něj po takové době zbude si asi umíte představit, takže je lepší satana i další jeho příbuzné raději nechat v lese a pouze se kochat. Ostatně jedná se o druh zařazený v Červeném seznamu hub, neměl by se tedy sbírat, ale naopak chránit.

hřib Le Galové (foto kápo)

Podívejme se hřibu satanu trochu víc na zoubek, ale nejdřív bych začal jeho odlišením od takzvaného satana z lidové slovesnosti, tedy od hřiba žlučníka. Asi na první pohled nejpatrnějším rozdílem bude zabarvení nohy, ale i povrchu klobouku a po jejich odkrytí i ústí rourek a rourek samotných. Hřib satan má třeň tlustý, soudkovitý, nebo krátce válcovitý ve stáří až řepovitě kyjovitý, pokrytý nevýraznou žlutavou až červenavou síťkou. V horní části je žlutý, v dolní karmínově červený. U některých plodnic převažuje červená, u jiných žlutá zóna, málokdy se vše sejde na polovině. Klobouk u hřiba satana je bílý, špinavě bílý, šedobílý, občas s hnědoolivovými skvrnami, na okraji občas i narůžovělý. Rourky má žluté až olivové, póry jsou drobné a okrouhlé, v mládí žluté, brzy však červené až oranžově červené, otlačením modrající. Na okraji tvoří žlutý pásek.

hřib nachový (foto Mahony)

Oproti tomu hřib žlučník je barevně zcela v jiné kategorii, pokožka jeho klobouku je světle hnědá jako kartón, hnědá jako jelení srst nebo šedohnědá s olivovým nádechem. Rourky má vysoké, od třeně na půl oddělené, polštářovitě ven vyklenuté, v mládí bílé, brzy však zrůžoví. Pomačkáním a ve stáří získávají hnědé skvrny. Třeň má hřib žlučník světlejší než klobouk a má typickou plastickou tmavou, olivově zbarvenou síťku s velkými oky, který je téměř celý pokryt. K záměně těchto dvou, krom lidového názvosloví, tedy opravdu dojít nemůže.

hřib kříšť (foto Mahony)

Záměna za hřiba satana je naopak možná u jiných, jemu daleko příbuznějších a u nás také rostoucích druhů. K blízkým příbuzným patří další z našich jedovatých hřibů, hřib Le Galové. Najít jej lze na stejných či podobných místech jako hřib satan. V mládí bývá od sebe tyto dva i celkem těžké odlišit. Až později se klobouk barví do hnědavé, hnědoolivové až narůžovělé barvy. Asi hlavní odlišovací znak je u hřiba Le Galové výrazná síťka na horních 2/3 třeně.

Stejně tak by bylo možné jej zaměnit za hřib nachový, který také vyrůstá ve stejném nebo podobném biotopu jako hřib satan. Také je jedovatý a pro odlišení je důležité věnovat pozornost hlavně třeni, na kterém se, narozdíl od satana, nachází výrazná purpurově červená síťka na žlutém podkladu po celé jeho délce.

hřib Moserův (foto Mahony)

Další, i když ne poslední ze záměn je hřib kříšť. Tato záměna je asi nejčastější, i proto, že hřib kříšť je na našem území relativně hojný. Od hřiba satana lze hřib kříšť odlišit hlavně podle barvy pórů. Na rozdíl od pórů vlastně všech ostatních hřibů v tomto článku s výjimkou hřiba žlučníka, které mají póry v různých odstínech červené, oranžově červené, rudé nebo alespoň načervenalé je má kříšť čistě žluté bez byť i jen náznaku červenání od mládí až do stáří. Odlišit jde také podle třeně, hřib kříšť má síťku na třeni velmi výraznou, hřib satan jen nevýraznou, často znatelnou pouze v horní části třeně. Hřib kříšť, na rozdíl od satana, není na biotop nijak vybíravý, nalézt jej lze od nížin až do podhorských a horských oblastí, jak v lesích listnatých tak i jehličnatých. Lze jej od satana odlišit i hořkou chutí dužniny, ale satana jako takového je lépe neochutnávat vůbec.

hřib satan (foto houbomil)

Asi poslední z možných záměn hřiba satana je hřib Moserův. Ten ovšem vyrůstá výhradně ve vyšších polohách a jen pod jehličnany, konkrétně pouze pod jedlemi a smrky. Na rozdíl od satana má také pod povrchovou vrstvou klobouku jasně znatelnou červenou vrstvičku dužiny.

Pokud si vše výše uvedené stručně shrneme - všechny u nás rostoucí hřiby s bílou, bílošedou až narůžovělou pokožkou klobouku a výrazně červenožlutě barevným třeněm jsou brány jako jedovaté, vyjma kříště, který je pouze nejedlý. Pokud tedy takový hřib u nás v lesích potkáte, nechte jej na místě a kochejte se jeho krásou.