hřib kříšť

Praktičtí houbaři u nás moc nerozlišují jednotlivé druhy hřibů od sebe, nebo pokud, tak si je škatulkují do různých vlastních kategorií a subkategorií, například pravák, modrák, bílej hřib ...

Hřibů a hřibovitých hub obecně se na našem území dá nalézt docela slušný počet druhů a v rámci evropy se ten počet ještě zvyšuje. Některé druhy lze na našem území nalézt od nížin až do hor, jiné si libují hlavně v nížinách. Záleží také na biotopu, jsou druhy hřibů, které nalezneme víceméně pod jakýmkoliv stromem a druhy, které jsou vybíravé a vážou se (tvoří mykorhizu) pouze na vybrané druhy či rody stromů.

hřib kříšť - pohled na póry (foto Jonas)

V prvním dílu tohoto seriálu o našich hřibech jsme se zajímali o hřib koloděj a hřib kovář. Okrajově jsme se v něm zmínili také o hřibu polosíťkovaném, hřibu quéletově a právě dnešním tématu. V tomto druhém díle seriálu o našich hřibech a hřibovitých houbách se zaměříme výhradně na hřib kříšť, nejčastěji zaměňovaný nepozornými praktickými houbaři právě za oba předchozí zmíněné s drobnou šancí na záměnu i za hřib satan a hřib žlutomasý. Zkažené jídlo a případně i krušné chvíle na toaletě za to rozhodně nestojí. Zkusme se jej tedy naučit spolehlivě poznat.

hřib kovář - pohled na póry (foto houbomil)

Samozřejmě jsou možné i další záměny, ale ty jsou velice málo pravděpodobné, ony výše zmíněné jsou nejčastější a nejpravděpodobnější. Pokud vás nějaká další záměna napadá, zmiňte ji v komentářích a pokusíme se podívat podrobněji i na ni.

Od kováře, koloděje i satana jej nejsnáze odlišíme při pohledu pod klobouk, kde na nás u všech tří zmíněných koukají póry v barvě rudé, oranžově červené až žlutočervené, ale u hřiba kříště jsou čistě žluté. Póry všech zmíněných hřibů po otlačení modrají, to mají naopak společné. I na řezu se všechny v tomto článku zmíněné houby barví méně či více do modra.

hřib kříšť - detail síťky na třeni (foto Jonas)

Dalším z hlavních znaků pro odlišení od jedlých hřibů kováře a koloděje se nachází na třeni. Ten je pokryt dosti výraznou síťkou, která je pod kloboukem bělavá a směrem dolů špinavě červená. Její podklad, tedy třeň samotný je pod kloboukem žlutý, směrem k bázi pak pozvolna přechází do karmínově červené. Tento barevný přechod je někdy pozvolný, jindy je žlutý jen velmi malý kousek třeně pod pod kloboukem, vždy však tato žlutá zóna existuje.

hřib satan - síťka na třeni a póry (foto Herom)

Setkat se s tímto hřibem můžeme jak v listnatých tak jehličnatých lesích nížin i hor, byť častější je právě v podhorských a horských lesích, kde vyrůstá často společně a na stejných lokalitách jako kováři a někdy i kolodějové.

Od hřiba satana lze hřib kříšť odlišit hlavně podle barvy pórů. Podobně jako póry kováře a koloděje, i póry hřiba satana jsou červené až oranžově červené, narozdíl od čistě žluté u kříště a také podle třeně, hřib kříšť má síťku na třeni velmi výraznou, hřib satan jen nevýraznou, často znatelnou pouze v horní části třeně. Hřib satan je houbou výhradně listnatých lesů nížin s teplomilnou květenou. Rozhodně nezkoušet odlišit ochutnáním, i malý kousek hřiba satana může vyvolat průdké průjmy a zvracení.

hřib žlutomasý (foto kápo)

Asi poslední z možných záměn je hřib žlutomasý (i když jistě najdeme jedince schopné zaměnit tento druh za některé další). Tato záměna je udávána už ve starých atlasech hub a opravdu se může stát, že nepozorný sběrač tyto houby zamění.

hřib kříšť - tmavěji zbarvené plodnice (foto mahony)

Kříšť má dosti variabilní zbarvení povrchu klobouku pohybující se od skoro bílé, přes světle hnědou, olivově hnědou až k žlutohnědé. Některé plodnice se tak za "babku" s kloboukem hnědým, šedohnědým, olivově hnědým až olivově šedým umějí celkem zamaskovat. Zde je opět potřeba se zaměřit na třeň, neboť hřib žlutomasý na něm nemá ani náznak síťky, některé plodnice "babek" mají třeň výrazněji jiné jen jemně tečkovaný. Syrové plodnice babky pak ani po sebedelším a důkladnějším ochutnání nejsou hořké.

Ještě jednou si tedy shrneme ve stručnosti základní znaky kříště: vždy žluté ústí rourek (póry), třeň s barevným přechodem od žluté pod kloboukem ke karmínově červené na bázi s výraznou síťkou na vrcholu bělavou, k bázi pak špinavě červenou. Po otlaku modrá, na řezu až modrozelená, brzy se odbarvuje. Chuť zpočátku nasládlá, brzy velmi hořká. Může vyvolat i značné trávící potíže.

Jak jsme si slíbili posledně, další díly se budou týkat hřiba quéletova a polosíťkovaného.