hřib královský (foto Kryšot)

Praktičtí houbaři u nás moc nerozlišují jednotlivé druhy hřibů od sebe, nebo pokud, tak si je škatulkují do různých vlastních kategorií a subkategorií, například pravák, modrák, bílej hřib ...

hřib královský - pohled na póry (autor Jiří Véle)

Hřibů a hřibovitých hub obecně se na našem území dá nalézt docela slušný počet druhů a v rámci evropy se ten počet ještě zvyšuje. Některé druhy lze na našem území nalézt od nížin až do hor, jiné si libují hlavně v nížinách. Záleží také na biotopu, jsou druhy hřibů, které nalezneme víceméně pod jakýmkoliv stromem a druhy, které jsou vybíravé a vážou se (tvoří mykorhizu) pouze na vybrané druhy či rody stromů.

V prvním dílu (Poznáváme naše hřiby - kovář, koloděj) tohoto seriálu o našich hřibech jsme se zajímali o hřib koloděj a hřib kovář. Okrajově jsme se v něm zmínili také o hřibu polosíťkovaném, hřibu quéletově a hřibu kříšti. V druhém dílu (Poznávame naše hřiby - hřib kříšť) jsme se na poslední zmiňovaný, tedy hřib kříšť podívali důkladněji. V dalším z dílů (Poznávame naše hřiby - hřib satan) jsme se zaobírali hlavně kříšti trochu podobným hřibem satanem. Dnes se podíváme také na jeden z teplomilných, dokonce zákonem chráněných a našich nejhezčích hřibů vůbec - hřib královský.

hřib královský - jemná síťka na třeni

Hřib královský je krásný a velice vzácný hřib nížinných listnatých lesů s teplomilnou květenou. Nutno říct, že je přísně chráněn zákonem jako kriticky ohrožený a je uveden i na Červeném seznamu.

Kdysi býval na našem území poměrně hojný, jak se lze dočíst v literatuře a dopátrat i v lidových zmínkách. V posledních letech se objevilo hned několik nových, doposud neznámých lokalit a svítá tedy šance, že jeho ochrana není zcela marná a opět by se mohl ve větší míře začít v našich lesích objevovat.

hřib červený (foto kápo)

Pokud se podíváme na popis tohoto hřibu, zjistíme, že patří mezi ty větší, robustnější, masitější, jeho klobouk dosahuje 60-200mm v průměru, je polokulovitý až polštářovitý s plstnatou, posléze lysou a suchem na drobná políčka rozpraskávající pokožkou, často i skvrnitou. Barva klobouku se pohybuje v různých odstínech růžové až růžově červené, stářím poněkud vybledávající. Rourky jsou vždy krásně čistě žluté až zlatožluté, ve stáří někdy zelenožluté se stejnou barvou jejich ústí. Otlačením nemodrají.

Třeň je 50-200mm vysoký, 15–65mm tlustý, v mládí soudkovitý, později kyjovitý až válcovitý, v horní polovině s jemnou síťkou, barvy chromově žluté. Na bázi je červeně skvrnatý.

hřib rudonachový

Dužnina masitá, máslovitá, pevná, ale ve stáří měkká, za čerstva bledě až sytě citrónově žlutá a i po usušení zůstává žlutá, na řezu barvu nemění.

Pokud si to tedy shrneme a zjednodušíme - robustnější masitá houba s růžovým až skoro červeným kloboukem, žlutými rourkami a třeněm který má v horní polovině jemnou síťku. Tím nám mezi hřiby zbude docela málo, které by se daly zaměnit, ale lidé často přehlížejí některé znaky a tak těch záměn je nakonec daleko více. Ty asi nejznámější a nejčastější si nyní shrneme a pokusíme se vysvětlit rozdíly.

hřib přívěskatý (foto Jonas)

Za asi nejčastější záměnu lze prohlásit hřib červený, který hlavně barevností svého klobouku může některé lidi zmást a vyvolat v nich falešné zdání hřiba královského. Už na druhý pohled si však všimneme, že plodnice jsou celkem drobné, s tenkým, protáhlým třeněm, který je hlavně ve spodní plovině, ale někdy i celý červený, postrádá jakoukoliv síťku a jeho rourky, póry a většinou i další části plodnice otlačením modrají.

hřib růžovník (Foto fáfa)

Další ze záměn se kterou jsem se setkal je hřib rudonachový, který na první zběžný pohled opravdu může vyvolat falešné zdání hřiba královského. Také se jedná o dost robustní houbu, jejíž klobouk může barevně, stejně jako třeň být podobný hřibu královskému. Už na druhý pohled lze však odhalit zásadní rozdíly. Ústí rourek krom mladých plodnic jsou červená, na třeni je výrazná žlutá síťka, která se stárnutím zabarvuje, stejně jako třeň samotný do červena. Navíc v otlacích i na řezu rychle a intenzivně modrá.

hřib borový (Foto marek.11)

Na podobných lokalitách vyrůstá také hřib přívěskatý, který se hřibu královskému podobá jak robustností, tak i některými dalšími znaky. Povrch klobouku mívá většinou hnědý až žlutohnědý, občas lze potkat plodnice s kloboukem červenohnědým. Klobouk rozpraskává pouze za opravdu úorného sucha, třeň i póry a rourky jsou stejné jako u hřiba královského. Zásadní rozdíl je slabé modrání rourek po otlaku, dužniny na řezu a zmíněná spíše nahnědlá až hnědá barva klobouku.

Stejně tak se na podobných lokalitách lze potkat i s opravdu velice podobným druhem, hřibem růžovníkem. Jeho latinské jméno, pokud bychom ho přeložili do češtiny, kdysi znělo hřib pseudokrálovský. Barvou klobouku se snadno za královský dá zaměnit, asi nejviditelnější rozdíl je červenání spodní cca 1/3 třeně a také decentní modrání dužniny a pórů při poranění.

Asi poslední známou záměnou je hřib borový. Jeho červenohnědá barva klobouku, která je někdy hodně sytá až červenavá dokáže zmást běžné houbaře. U něj však stačí pohlédnout na třeň, který nikdy není žlutý, ale od bílé přechází přes krémově žlutou do světle hnědé až načervenalé s výraznou síťkou skoro po celé délce. Liší se také ekologií, roste skoro výhradně pod borovicemi, zřídka pod jedlí či dokonce pod bukem.

Nutno připomenout, že naučit se ten pravý hřib královský poznat je opravdu důležité nejen z toho prostého důvodu, že je chráněn zákonem, ale i proto, že tím ochráníte svou peněženku. Pokuta za sběr se totiž pohybuje v řádu desítek tisíc korun a neznalost zákona zde neomlouvá.